Transformace vědomí

„Dostaví-li se osudově požadavek sebepoznání a my se mu vzepřeme, pak tento odmítavý postoj může znamenat skutečnou smrt. Dostali jsme se do slepé uličky, z níž nás může zachránit jen sebepoznání. Nevědomí má tisíc způsobů, jak překvapivě rychle ukončit existenci, která přestala mít smysl.“ C. G. Jung.

Boj se stínem

Vítejte v zrcadlové síni. Mlha dostupného sebeklamu se pomalu rozestoupila a život nám nesmlouvavě servíruje nás samotné v úpravě, kterou zrovna nemáme v oblibě.
Je to tepelně neupravené, syrové, bez oblohy a servítek, ale za to na zlatém táce. Nezbývá než se s chutí pustit do toho, co jsme si navařili.

Někdo je upřímně překvapený, jiný jen vidí, před čím záměrně odvracel zrak, další říká „nelíbí se mi to, ale přijímám…“.

 

Mlha je pryč a je jasno. Z domněnek a matných obrysů vystoupily ostré kontury osobních témat. Ti, kteří pasivně přehlíželi výzvy k sebepoznání a seberozvoji, mohou být bolestně konfrontováni s chybnými dedukcemi, na kterých ulpělo jejich já.Snahy aktivně hledajících jsou naopak odměněny dary, mnohdy až neúměrnými, vzhledem k vynaloženému úsilí. Připomíná to jízdu na horské dráze. Chvíli je to vzrušující a v zápětí děsivé. Zatímco v jeden moment jste nad věcí, milujete svůj život a cítíte důvěru do budoucna, za okamžik v prudkém sjezdu absolvujete paniku, pocity beznadějného prázdna a zbytečnosti. Zmatek, který vyvolává nestabilitu a nejisté vyhlídky.

Představte si Slunce, jehož světelný paprsek náhle zasvítí do místnosti. Prozáří tmavé kouty, objeví v nich staré pavučiny, prach i choulící se postrádané věci, i ty záměrně „pod postel zametené“. To, co mohlo být přehlíženo za nedostatečného osvětlení, je nyní bez smilování zjeveno a nám stále na očích.

Zvyšující se vibrace ve Stvoření jsou takovým světlem pro temná zákoutí naší osobnosti. Jsou oním slunečním paprskem, jehož světelný kužel se neschová za prvním mrakem či neodkloní s nástupem stmívání. 
Je celkem nepodstatné, jak vznikají (zda vlivem intenzivnějšího slunečního záření, putujícím fotonovým pásem, skvrnami na Slunci, posunem magnetických pólů apod.)
Je to jen nástroj, který zajistí podmínky, vedoucí k vytvoření trvalého požadavku sebepoznání.

Každý jsme dnes svědkem své vlastní apokalypsy (řecky zjevení či odhalení). Naše záchranné vory v podobě krizí či nemocí právě připlouvají. Domnívám se, že zvlášť choroby budou těmi osobními učiteli, kteří jednotlivce i jejich nejbližší doslova dotlačí k radikálním změnám.
Složité situace a nepříjemnosti, stejně jako nemoci, vedou ke změně nazírání a pročišťují na úrovni duše i těla.
Jemné duchovní vibrace, které stále intenzivněji proudí do Stvoření, potřebují pro své zdomácnění naše příbytky (těla) podobné spíše vybílené světnici, nežli tmavému chlívku.
Nacházíme se v období velké Milosti. Pokud by vesmír nechal duchovní růst pouze na nás, lidech, tak se svou pohodlností vyloučíme z evoluce. Životní jistoty a lpění na nich totiž vytváří stagnaci.

Člověk, který nezná a nepřijímá své nedostatky, se stává v jistém ohledu nebezpečným. Neuvědomuje si totiž svůj díl odpovědnosti za to, jak žije, myslí nebo cítí. Je vždy připraven ukázat prstem a odsoudit druhého za vlastní příkoří trestem nejvyšším - odnětím Lásky.

My, lidé máme tendenci situace či chování, které je nám nesrozumitelné, nepříjemné či nás ohrožuje, umístit co nejdál od sebe. Pak kritizujeme poměry v Čině, ale nevšimneme si, že to, co je obsahem kritiky, se odehrává právě v našem rodinném systému či partnerském vztahu.

Láska má mnohem průraznější sílu, nežli strach. Stačí třetina probuzených lidí na Zemi a vytvoříme „tapping point“, převážíme misku vah na stranu světla.
Proces transformace vědomí, diskutovaný pojem, spojovaný s rokem 2012, probíhá v nás. My jsme Ti, co tvoří budoucnost, neupínejme se na transformaci a změnu někde mimo, pracujme na vlastním seberozvoji. Podmínkou našeho bytí je sebepoznání.

Ničím nepomůžeme procesu změny vědomí víc, než vlastním přerodem, schopností rozvíjet a těšit se z harmonických stránek vlastní osobnosti a být schopni akceptovat stinné stránky vlastní i druhých.

Překonávejme strach z přijetí nejistoty, neboť život je sledem nekonečných proměn.

S Láskou R. Boháčová

Ve svém okolí i u sebe vnímám:

  • Silnou potřebu sdílení a pobývání se stejně vyladěnými lidmi,
  • Náhlé nečekané nemoci a zvraty v blízkém okolí.
  • Srdečnost, prohloubení soucitu s druhými lidmi,
  • Prudký vzrůst zájmu o alternativní formy příjímání životní energie, zjednodušení stravy.
  • Neochotu podílet se na podpoře věcí, jež ztratily smysluplnost a to především v zaměstnání.
  • Rostoucí potenciál „pustit se“,(rozuměj žít s nejistotou, co přinese další den).

www.svetlonacesty.cz

Joomla SEF URLs by Artio